Vytrvalostní chamsin nabírá na síle

25.02.2015 07:33

Případem Splitter Creek Bundy pohár trpělivosti přetekl a bojkot mistrovství světa v Dubaji 2016 je vážně míněnou odezvou (byť stále se zadními vrátky otevřenými - tedy "možná") – jako další z národních federací vydala prohlášení v tomto duchu švýcarská jezdecká federace (SEF).  Stejně jako u předcházejících reakcí jde všem o stále stejné problémy – nedodržování pravidel týkajících se welfare, smrtící rychlosti za hranice možností koní, doping, koně na trati obklopeni troubícími džípy, fraktury, mrtví koně.

FEI nebo kapitán Titaniku?

Pokud FEI nenajde způsob, jak zkrotit národní federace, které provozují vytrvalost tak, že jde koním doslova o život, bojkot světového šampionátu ze strany některých federací reálně hrozí. A dále – jestliže bude FEI v roli kapitána světového jezdectví i nadále slepá a bezzubá, místy němá, loď druhé největší disciplíny jezdectví může jednou ztroskotat, neboť ledově klidný ledovec skupiny G7 je v cestě a nikam se nepohne. Titanik byl taky velký a drahý…

 

V pohodě - jezdec „Bundyho“ byl o týden později opět na startu

Dalo by se předpokládat, že po karambolu Splitter Creek Bundy se jezdec Humaid Matar Eid Juma Al Falasi  hned tak na startovních listinách neobjeví. Přesto již týden po Al Reef Cup startoval v CEN 120 km v Rashid Bin Hamdan Al Maktoom Challenge Festival. Pravda, místo obvyklého tempa se „rekreačně“ projížděl na  JStar jen kolem 21km/h, což mu stačilo na 27. místo, zatímco vítězný Castlebar Gigolo dojel rychlostí 27/5 km/h. Buď neměl 6. února Falasi tak dobrého (nadopovaného?) koně nebo si chtěl zlepšit portfolio výkonů - dokončil. Faktem je, že mu start nikdo nezakázal a podle FB shání vytrvalostního koně. K Bundymu se vyjádřil s tím, že on je jen jezdec, ne majitel…

 

Někdo se poučí, jiný ne

Statistiky jasně ukazují, kde je největší počet excesů v oblasti welfare koní – už přes dvacet let jsou to arabské země. Varovné ukazováčky dnes zdvihají federace, které již mají špatné dny dávno za sebou a dokázaly se s divokými začátky disciplíny vypořádat – zažily je v dobách, kdy dnešní rychlosti dosahované v poušti byly nepředstavitelné. Nicméně ze špatných zkušeností vznikala nová pravidla a dokonalejší systém veterinárních kontrol.

 

Od divokých začátků k welfare a zpět

Před švýcarskou národní federací  na případ Splitter Creek Bundy reagovala Austrálie – a přece je to země, která se také před časem (1986) musela postavit čelem k neúnosnému počtu fatalit, když během 9 let uhynulo v souvislosti s vytrvalostními závody 25 koní. Australská vytrvalost se s tím dokázala vyrovnat, nicméně hodně koní od australských chovatelů končí právě v rukou majitelů v UAE.

Amerika – kde byla AERC, když se stala tragédie v Catoose? Soukromý organizátor si chtěl závody od 15-100 mil udělat po svém a americký vytrvalostní svaz byl bezmocný – uhynulo ten den 11 koní a organizátor byl později potrestán pokutou ve výši 500 dolarů.  Dnes je AERC moderní organizace, která staví na dlouholetých zkušenostech od roku 1955, kdy se jel poprvé Tevis Cup, předvoj dnešní vytrvalosti. Od AERC a jejího přístupu k welfare se učila evropská vytrvalost. 

 A dále v roce 2002 na Světových jezdeckých hrách v Jerez1 to ještě nebyli arabští jezdci, kterým koně zahynuli vyčerpáním. Čas arabského pojetí disciplíny – a peněz, měl teprve nastat. Začalo to ve větší míře o pár let později.

 

Statistika 

 

Od roku 2005 do roku 2013 si jezdci z UAE připsali 34 dopingových případů. Jedním z nejznámějších se týká jména Al Maktoum – v roce 2009 šejk Mohammed bin Rashid Al Maktoum dostal 6 měsíční zákaz a pokutu 4500 švýcarských franků za doping koně Tahhan (lék na hypertenzi Guanabenz a stanazolol) – s tímto koněm startoval 2x za sebou v CEI2ˇ120 km, doping přiznal trenér koně Abdullah bin Huzaim, který dostal ban na jeden rok. Ovšem v záznamech výkonnosti koně Tahhan a jeho jezdce zůstává "nadopovaný" výsledek -  1.místo v CEI2ˇ120 km ze dne 28. února 2009. Hned o 14 dní později si vysloužil za doping koně Eo Fawati 10 měsíční zákaz princ Hamdan Bin Mohammad Al Maktoum, loňský světový šampion na Yamamah. Hamdan bin Mhm k tomu podal písemné vysvětlení podpořené svědectvím veterinárního lékaře stájí (Dr James Clayton Bryant), ošetřovatele koně (Jabir Hussean), trenéra (Jaume Punti Dachs), asistent trenéra (Jonatan Andres Rivera) – nikdo z nich údajně nevěděl, jak se mohla zakázaná látka dostat do těla koně. Argumentoval také tím, že jezdí mnoho koní, které vidí jen pár minut před startem, že mají v tréninku 700 koní a není možné u každého studovat medikaci a je logické, že spoléhá na veterináře a ošetřovatele, že je kůň po stránce v pořádku. Dále uvedl, že mladý personál je díky vzrůstající popularitě vytrvalosti ctižádostivější, což může být motivací pro dopování.  Taktéž u hřebce Eo Fawati i jeho jezdce zůstává dopovaný výkon z 10. ledna 2009 v záznamech FEI nedotčený.

Poslední v řadě do roku 2013 byl vítěz Prezident Cup 2013 Mohammed Ali Al Shafar, jehož kůň Orman de Cardonne byl dopován steroidy.

 

Jiný kraj, jiný mrav

  • Jsou už prostě takoví… chcete-li jejich pohnutky pochopit, nenechte si ujít „Malou exkurzi do arabského světa“ od Pavla Koláře. Tak nějak to zapadá do celkové situace. Bohužel. Koneckonců, když vyhrají podvodem, tak jsou prostě chytřejší... a dopovaný kůň má stejně svůj výkon ve výsledcích na webu FEI nedotčený.
  • Na Youtube je spoustu arabských videí o arabských koních – většinou v trysku... Araba netěší poklidná jízda a kochání se krajinou - koneckonců čím se asi tak na poušti mohou kochat - to spíše tou rychlostí a větrem
  • Neradi prohrávají - je to pro ně potupa. Kdysi na dostizích měli muslimové takový zvyk, že koni, který přišel do cíle poslední, přivázali na hřbet opici s bičíkem, která ho plácala a tak dávali najevo majiteli pokořeného koně jeho hanbu ("Muruj al-Dhahab" (str. 359-72)  

 

Na periferii vytrvalosti je vše dovoleno?

Nelze zabránit soukromým závodům všude. Nedávno mě šokoval článek o 50km projížďce, podle všeho v závodním tempu, v šíleném horku bez jediného veterináře - při které cestou zahynul kůň. Jezdkyně věcně popisuje, jak průvodce – ošetřovatel koní, jel s nimi na koni, který byl od začátku jízdy problematický, bránil se udidlu,  když se přiblížil ke koním před ním, snažil se kousnout je i jejich jezdce. Cestou pak padl, z obou nozder mu tekla krev, útočil na všechny kolem sebe. Snažili se ho vehementně postavit na nohy, což se jim nepodařilo, uhynul na místě. Muselo to být podle popisu zvíře v nesmírném stupni utrpení a krutých bolestí. Jenže stáj - jezdeckou školu však nevedli Arabové (foto a celý článek ZDE ). Podle autorky je to dané prostředím - "Ale to je Sudán, kde uspějí jen tvrdí a houževnatí lidé a zvířata. Možná nebyl Titus trénován na vytrvalost, možná byl zvyklý jezdit jen na farmě nebo na krátké projížďky k řece a zpět..."

 

Kolektivní odpovědnost?

Vzhledem k původní povaze vytrvalosti se mi příčí termín kolektivní odpovědnost. Ale jakkoliv je vytrvalostní ježdění individuální sport a za stav koně odpovídá jezdec, tedy person responsible, na tom, jak kůň dopadne v závodě, se přímo a nepřímo podílí víc lidí. Zahraniční delegát veterinář  na WEG 2002 a člen veterinární komise FEI Dane Frazier v souvislosti s fatalitami už na WEG v Jerez prohlásil: „Jezdec je za koně zodpovědný, ale ne absolutně. Organizační výbor, FEI, funkcionáři a veterinární komise, ti všichni mají svou odpovědnost, která má vliv na bezpečí a welfare koní.“

Ad. FEI - rychlost reakce není silnou stránkou Mezinárodní jezdecké federace – to už jsme zažili např. v roce 2013 v případě koní Eclipse a Django de Vere ze stájí Fazza rodiny Maktoum.

https://i-endurance.webnode.cz/news/italska-organizace-vycita-fei-laxnost-pri-reseni-pripadu-mrtvych-koni/

 

Myslím, že není řešením bojkotovat pouštní závody – jen ať tam jezdí zástupci z jiných kontinentů. Ale měli by mít oči otevřené a kamery zapnuté… rozchod se skupinou G7 těm koním nepomůže - možná to bude všechno ještě horší.

 

 FEI je nyní na tahu – stejně jako dosud mlčící většina národních federací.

 

1) V roce 2002 na Světových jezdeckých hrách v Jerez (ESP) zahynul 9-letý valach Floyd v průběhu 160 km, jeho jezdcem byl Nik Isahak Wan Abdullah z Malajsie. Druhý kůň uhynul krátce po dojezdu – jednalo se rovněž o 9 letého koně Sir Fire, jeho jezdkyní byla Ann Maxenchs Serra reprezentující Španělsko. Pitva prokázala, že oba koně uhynuli v důsledku metabolického selhání v souvislosti s vyčerpáním. Další vyšetřování ze strany FEI uzavřel šéf veterinárního oddělení FEI Frits Sluyter prohlášením, že k úhynu došlo pravděpodobně v důsledku kombinace několika faktorů, které nebyly optimální v danou chvíli. Trať 160 km byla rozdělena na 4 fáze a vzhledem k dešti, který terén podmáčel, snížili organizátoři minimální rychlost ze 13 km/h na 10 km/h a povinná přestávka 30 minut po prvních dvou kolech byla prodloužena na 40 minut. Šampionát dokončilo 64 ze 150 jezdců, zvítězil šejk Ahmed bin Mohammed al Maktoum v čase 9:19 (kůň Bowman). Podle zahraničního veterinárního delegáta Dane Fraziera k vyčerpání koní přispěl nedostatečný počet kol, což je faktor, který by se měl vždy přizpůsobit podmínkám konkrétní tratě.

Zdroj:

https://horsetalk.co.nz/news/2009/08/091.shtml#axzz3ShBm1Icf

news.endurance.net

www.fei.org

https://ronnieborr.com/blog/africa/endurance-and-death/

www.horse-canada.com