Trojnásobná světová šampionka Becky Hart

17.12.2016 21:34

Vyhrála Tevis Cup, 2x zvítězila v Race of Champions, třikrát získala titul světové šampionky.  Startovala na 32 koních, zvítězila s 12, v top desítce skončila s 25. Nasbírala 21000 mil ( 33600 km), je dvojnásobnou mistryní USA a Severní Ameriky,byla šéfkou americké ekipy 2008-2010.

Její jméno je navždy spojeno se jménem legendárního koně RIO GRAND SULTAN alias Rio (foto vlevo). Dodnes je aktivní jako neúnavná instruktorka centrovaného ježdění III. úrovně

Začala jezdit v 6 letech a sbírala zkušenosti z různých disciplín v anglickém i westernovém stylu - skoky, western pleasure, trail, equitation. Nejprve v Pony klubu, později jako studentka v Potomac Horse Centre v Marylandu. Ve 11 letech dostala svého prvního koně - quarter horse TIberiona, trpělivého učitele, který ji naučil, že musí umět jasně "říci" co od něj chce. V létě na něm ona a její sestřenice jezdily od rána do večera. Ve čtrnácti letech ji uchválil arabský kůň (75%) Nusan. Získala ho jako dvouletého a dali ho nejprve na výcvik k jednomu trenérovi. Později na něm úspěšně závodila v různých disciplínách a poté, co jednomu známému ze stáje dělala servis na vytrvalosti a zkusila si jeden závod s Nusanem, kde dojeli a 68.místě, šly ostatní disciplíny stranou. S vytrvalostí tak začala v roce 1976. Výsledky v národních soutěžích AERC: ZDE 

 

KHAZEN

Jejím prvním, velmi úspěšným koněm však nebyl Rio, ale KHAZEN. "Khazena jsem poznala, když mu bylo 5 let," říká v rozhovoru pro Trailridermag,"byl dost lekavý a neměla jsem ho moc ráda. Tak to bylo další tři roky, než jsem s ním jela závod a vyhráli jsme. Během následujících několika závodů mi došlo, jak je ten kůň skvělý. Ze šesti startů šestkrát vyhrál. Další rok byl národní šampionát AERC. Z 22 závodů jsme 17 vyhráli. 

Khazen měl velké srdce a chtěl být první. Byl charakter, pracant, ale neměl rád kolem sebe rozruch. Když skončil závod, chtěl být sám se svým žrádlem. Pak si při hrátkách na pastvině  natáhl šlachu a potřeboval trochu zpomalit. S pár lidma jel Tevis Cup. Později  jsem ho zapůjčila do jedné rodiny jako koně pro děti a když děti odrostly, bylo mu 28, vzala jsem si ho zpátky. Další čtyři roky mi sloužil jako školní kůň. Mohla jsem mu důvěřovat s každým dítětem, které učil. Děti miloval. Khazena jsem si cenila o mnoho víc, když byl starý."

 

GRAND SULTAN - "RIO" 

Poté, co se Khazen zranil, Becky hledala jiného koně do závodů. Jela se podívat na jednoho, který už byl zkušený a v několika závodech se umístil v první desítce. K němu jí majitel nabídl zdarma ještě jednoho, ale nevyzkoušeného koně . jmenoval se GRAND SULTAN. "Oba jsem si dovezla domů. Ten zkušenější kůň se na první osmdesátce neosvědčil, došli jsme posledních deset kilometrů krokem. Podruhé to dopadlo stejně. Prodala jsem ho. Rio, na rozdíl od něj, běhal rád. Zpočátku jsme zažili pár horkých chvilek. Např. když se na něj chtěl podívat prezident AERC, hodil hlavou a rozbil mu brýle."
Poprvé startovali na Mount Diablo v 80 km. Do první kontroly přišli na 60.pozici, ale rychlý vstup do veteriny je posunul na 15.místo. Už na prvních závodech bylo jasné, že Rio nesnáší, když je nějaký kůň před ním. Ale vítězil hlavně svými rychlými vstupy do veterin. Později se zjistilo, že jeho srdce bylo ohromně výkonný orgán, s výkonem na 94%. Dostalo do svalů více kdyslíku a tělo se rychleji zbavovalo laktátu. První závodní sezónu Rio s Becky vyhráli 4 z 5 závodů a k tomu zvítězili v Tevis Cupu (v roce 1984  čas 13:41 a v roce 1988 čas 13:27).  "Rio přesně věděl, kdy vyhrál, a chtěl vyhrát.", řekla o něm Becky Hart.  Rio závodil do 21 let a pak z něj byl také školní kůň. Dožil se 27 let
 
 
Khazen i Rio jsou v americké síni slávy

Tři tituly světové šampionky

Než Becky a Rio uskutečnili svůj rekordní hattrick, zúčastnili se v roce 1986 svého prvního mistrovství světa v Pratoni Del Vivaro. Tato cesta nebyla vítězná, ale přinesla cenné zkušenosti. FEI, pasy, náležitosti okolo přepravy koní z kontinentu na kontinent, absence kouče, někoho, kdo by poradil, s tím vším se museli vyrovnat. Rio to měl těžší...
"Než se ocitl v Itálii, nikdy nebyl ve stáji. Neměli jsme povolené vzít si vlastní seno a nevěděli jsme, jak ho navyknout na pelety. Rio byl ve stáji nervózní a před závodem málo žral. Nenapadlo mě vzít ho na ruce pást. Na poslední chvíli se stalo, že nemohl přijet tým. Musela jsem se spolehnout na lidi, kteří nebyli zvyklí mi dělat servis a neznali mého koně. Většina z nás byla v Evropě poprvé a strávila více času prohlížením památek, zatímco jsem měla pást svého koně. V závodě jsem jela Ria obvyklým tempem, ale neudržel ho. Kolem 130 km byl unavený a zbytek jsme došli krokem. V cíli jsme byli o půlnoci jako poslední. Z z 50 startujících dokončilo 13.
 
Cítila jsem že jsem selhala a doma bylo o čem přemýšlet. V následujících dvou letech jsem zajistila, aby se v boxe cítil dobře. Krmili jsme ho vevnitř a taky zde absolvoval masáž. Brzy bral box jako komfortní místo."
 
(V Pratoni del Vivaro však nepřišli Američané zkrátka - zlatou medaili získala Cassandra Schuler na koni SKIKOS OMAR). 
 
 

1988 - FRONT ROYAL, VIRGINIE 

Ani tento šampionát se neobešel bez nepříjemností. Rio byl zvyklý na západě pracovat v suchém vzduchu. Becky ho poctivě  připravovala na horké a vlhké klima a Rio trénoval zadekovaný. Navíc se rozhodla přepravit ho letecky za 15 hodin a ušetřit ho 4denního transportu po zemi. Kvůli horku posledních dnů s sebou sbalili jen lehké stájové deky. V den závodu se ale značně ochladilo, teplota klesla o polovinu. Becky vzpomíná: "Při pauze po 80 mílích začalo pršet a neměli jsme na něj co dát. Byl hrozně hladový a celých dvacet minut jen stál a cpal se. Byl ztuhlý a hlavní veterinář ho chtěl vidět ještě jednou než odstartujeme. Rozdělali jsme nějaké pastikové pytle na odpadky a jeden z členů našeho týmu dal k dispozici svůj kabát. To jsme mu dali přes záď. Rio se igelitů bál, takže trochu poskakoval, což mu také pomohlo ohřát svaly. Za chůze jsem ho masírovala. V klusovce se pak veterinářům předvedl čistým  klusem. Další kontrola už proběhla hladce. Do cíle doběhl s 20 minutovým náskokem."
 
Becky byla s výkonem spokojená, ale většina koní, se kterými soupeřila, byla z USA. Chtěla poměřit schopnosti svého koně s koňmi z celého světa. Například s australským zázrakem Prince Aussie, který dosud vyhrál každý závod. Rio se tedy připravoval na světový šampionát ve Stockholmu. 
 
Podařilo se mi najít výsledky i s časy z Front Royal (což na Fei databázi nebylo). Časy odpovídají technicky náročné trati v hornaté krajině kolem Front Royal. 
 
 

1. Becky Hart RO GRAND SULTAN -  USA 12:51:11
2. John Crandall GT GRISHA -  USA 12:57:51
3. Jeanne Waldren CHER HABU USA 13:10:58
4. Lynn Wittle KAREFRE JUBILEE USA 13:15:48
5. Mary Koefod DANA´S NORTHLITE  -  USA 13:38:43
6. Margaret Wilkes WYERE LAD -  GB 13:40:11
7. Joe Mattingly CZAR LOUIS - - USA 13:46:28
8. Julie Phair CH TIFFANY MAE - Kanada 13:46:29
9. Romano Macri RAMEGWA VALENTINA - Itálie 13:46:30
10. Earle Baxter RUSHCREEK PAWNEE -  Kanada 13:51:32
11. Alfonso Giovannagelo JAZAAR -  Itálie 14:16:09
12. Christine Falque MUNTCHO  - Francie 14:16:12
13: Ruth Carlson ALI KOSHMAR  - Austrálie 14:38:31
14. Ron Malone KURUS BEY  - Austrálie 14:39:56
15. Connie Creech L.S. SHAREEN - USA 14:55:25
16. Stephanie Nash GEMINI - GB 15:39:24
17. Giorgio Arata GHO-RISTIMAA - Itálie 15:40:30
18. Florian Schmidthus TANA EL NEFOUS -  Německo 15:40:36
19. Julie Suhr H.C.C. RUSGHALA - USA 15:43:10
20. Jamie Stillman SILVER SCAR -  USA 15:43:12
21. Georg Riedler VIRESCO MARMADUKE - Švýcarsko 16:24:32
22. Jim Rawski GBJ CARRABAR -  Kanada 16:29:45
23. Knut Nelson KABAR RAFAN -  Švédsko 16:35:24
24. Michel Denayer SPRING RULLAH -  Francie 17:04:16
25. Brigitte Perras MEPHISTO DES PLANS Francie 17:04:47
26. Kevin Dellow SMOKEY BEAR Austrálie 17:04:47
27. Sue May CANTILLION Austrálie 17:06:41
28. Judy Montgomery MOORE STORM WATCH Bermudy 17:06:42
29. Albert Dollinger CIN BOZO Švýcarsko 17:12:57
30. Nina Knapitsch SULTAN Německo 17:30:30
31. Frank Steinhardt LEE RAMUS Německo 17:35:38]
32. Holger Dittrich HOPP- AUF Německo 17:35:38
33. Pascual A. Domingues JA JADERA Španělsko 17:36:59
34. Pablo A.L. Heras SS SEA KING Španělsko 17:37:01
35. Donatella Uraldi ETRUSCAN Itálie 17:56:58
36. Piero Spinazze GAI SILHOUETTE Itálie 18:06:31
37. Doug Lockhart KOR BAY Austrálie 18:58:59
38. Joan Spiker STRANGER Kanada 19:35:17
39. Abel Garcia PROLASK Španělsko 19:35:25
40. Finn Hassing KABAR RAFTG Německo 21:11:39
41. Juan A. Domingues FUSEYN Španělsko 21:14:26
42. Manual G. PalaciosTRIAS WHIPPERPOPPER Španělsko 21:14:26


 

1990 - STOCKHOLM

 
Příprava byla naplánovaná - ale koncem roku 1988 Becky postihla degenerace ploténky a tak měl Ria v přípravných závodech jezdit její kamarád. Bohužel v prvním závodě Rio špatně šlápl a Becky se rozhodla dát mu 6 měsíců pauzu, aby se oba zotavili. Becky plavala a rehabilitovala a navíc se věnovala odstranění některých špatných jezdeckých návyků, které jí způsobovaly bolesti zad - a objevila  centrované ježdění podle Sally Swift. Díky tomu bylo ježdění pro její tělo snazší a fungovalo to tak dobře, že se sama stala instruktorkou této metody. Koncem roku 1989 byla Becky i Rio v pořádku a zůčastnili se závodu na 75 mil. Vyhráli a Becky nebyla druhý den bolavá, což zažila poprvé. 
Plán tréninku Ria byla jednoduchý. Nejlépe zvládl sto šedesátku, když tři týdny předtím jel osmdesátku. Závod je nejlepší kondiční trénink. Koně chytne závodní atmosféra a vydá ze sebe mnohem víc než na kondičním tréninku. Adrenalin stoupá a závodem na 80 km se vyladí na 160. Švédové vyžadovali 60denní karanténu doma pro povolení vstupu do země, proto Rio na domácí půdě nemohl startovat. Nezbylo než trénovat o samotě - tréninkovou jízdou na 60 km s přestávkou po 30 km a kontrolou jako ve vet-gate. Rio nevypadal spokojeně, když měl trénink přerušit a jet znovu. Nedávalo mu to smysl a Becky byla přesvědčená, že to považoval za týrání. Nakonec si dal říci a trénink si užil. Po něm dostal pár dní volna. Po této jízdě zase získal svůj urputný drajv a to bylo pro výkon na dlouhou vzdálenost důležité. 
Becky také musela pro šampionát dovážit skoro 18 kg. A jak na tento šampionát vzpomíná?
 

Ve Švédsku bylo sucho – nezapršelo celé tři týdny. Mokřiny, o kterých jsme vyslechli hororové scény, vyschly. Večer před závodem jsme zašli na večeři naládovat se karbohydráty. Zatímco jsme jedli, začalo pršet. Nejen pršet – prostě se otevřelo nebe. Vichr, hromy, blesky – předpokládala jsem, že období sucha skončilo. Jak načasované! Tým se vrátil ke stájím natáhnout plachtu. Doufala jsem, že do rána pršet přestane - a přestalo.

Ve Švédsku to bylo pro Ria snadné. Podél trati nás povzbuzovaly zástupy diváků, což měl rád. Také mě informovali, jakou máme ztrátu na koně před námi. Jeden mi řekl, že kůň v čele má náskok 30 minut. Třicet minut?

I když se obvykle první polovinu závodu držím zpátky, rozhodla jsem se zrychlit. Riův recovery time byl tři minuty, na Australana Toma Thompsona s PRINCE AUSSIE jsme ztráceli 27 minut. Už podruhé toho dne si nebyli veterináři Tomovým koněm jistí a chtěli ho vidět znovu za deset minut. Když prošel, věděla jsem, že budu muset chtít po Riovi v dalším kole hodně a byla to část tratě, kde si koně sáhnou na dno. Pustila jsem otěž a nechala jsem ho běžet.

Trať obklopovali diváci i v lese a podle jejich informací jsme Toma doháněla. Jelo se po rovinatých lesních a štěrkových cestách. Rio prostě cválal a cválal, jen sem tam zaklusal nebo vyrazil tryskem. Jako kdyby věděl, že je to teď na něm. Neměl to lehké. Byl úplně sám, nikde žádný kůň, se kterým by držel tempo, a zůstali  jsme sami po zbytek závodu. V této etapě jsme měli dokonce i kopec! Byla to navážka, ze které udělali sjezdovku. Vysokou 300 metrů, krátkou, ale strmou. Když ji Rio začal vyklusávat, rozhodla jsem se Švédům ukázat, jako to dělají koně v Americe. Seskočila jsem, chytla jsem ho za ocas a on to se mnou vyklusal nahoru. Hrozně se jim to líbilo. Tleskali a volali „Jednička!“  Říkala jsem, že ne, ale trvali na tom, že jsem první. Vrtulník s televizním štábem se však začal blížit ke mně a tak mi bylo jasné, že jsem už blízko Toma a podle nich pro něj znamenám hrozbu. Podle toho, co říkali lidé kolem tratě, jsem pochopila, že Tomův kůň vypadá dost unaveně. To mě znovu nakoplo a Rio byl pro. Do další veterinární kontroly zbývalo pár mil.

Čtvrtá vet-gate byla na závodišti v Taby, asi 12 mil od cíle, kde byli také stáje. Rio začal být těžší v předku, což byla známka, že přichází únava. Trvalo mu 6 minut, než se zklidnil, nejdéle z celého dne. Vzala jsem ho do veteriny. Plnění kapilár – dost pomalé. Tři vteřiny, má být jedna. Zkouška hydratace – 4 vteřiny, přitom se má kůže narovnat hned. Začala jsem si dělat starosti. Veterinář mi řekl že je Rio je při nejlepším C, možná D. Došel pro hlavního veterináře, aby to zkonzultovali. Během 5 minut, než přišel, jsem nechala Ria dát hlavu dolů a ukusovat podél lajny trávu. Hlavní veterinář přišel. Otestoval jugulární žílu – krev okamžitě naběhla. Plnění kapilár 1 vteřina, test hydratace 1 vteřina. Nevěřila jsem vlastním očím stejně jako první veterinář. Kerry řekl: „Ok, je A nebo B, nevidím problém.“  První veterinář vypadal v šoku a ohromeně. Ani on ani já jsme nechápali, co se během těch pěti minut odehrálo. Později jsem o tom mluvila s několika veterináři z vytrvalosti a bylo mi vysvětleno, že když může kůň dát hlavu dolů, uvolní se látky, které pomohou tělo normalizovat. Tráva pak napomůže hydrataci a střevní peristaltice. V dané chvíli jsme ztráceli na Toma 11 minut. Tom, ten den už potřetí, absolvoval re-check právě když jsme s Riem přijeli. Krátce poté bylo oznámeno, že je vyloučen, natáhl si šlachu. To znamenalo, že jsme v čele a máme náskok 11 minut na britskou jezdkyni Jane Donovan. Po tomhle kole byla pauza jen 15 minut. Rio dostal kamaše s ledem, krmení a elektrolyty (stejně jako na všech přestávkách). Já jsem si dala malou svačinu a něco k pití. A pak byl čas vyrazit.

Protože měl Rio celkem snadný den, dokázal posledních 21 km cválat a přijet na stadion v centru Stockholmu svěže a schopný pokračovat dál. Zrovna skončilo parkurové skákání a diváci měli možnost vidět dojezd vytrvalostního závodu. Ve vytrvalosti není běžné jet do cíle před plnými tribunami. Rio si jásot a aplaus užíval. Našpicoval uši a protnul cílovou čáru.

Také závěrečný ceremoniál pro všechny disciplíny se odehrával na stadionu, kde se skákalo. Parkuru tu ještě stál. Rio nezapřel vytrvalostního koně, prošel se vodním příkopem a napil se. Dostalo se mu také pocty, aby vedl ve cvalu ze stadionu ostatní medailisty, což se mu náramně líbilo.

Naším cílem pak byla obhajoba titulu světového šampiona ve Španělsku roku 1992. Dokázal světu, že je „třída“  a měl dokázat, že to zvládne znovu, proti většímu počtu jiných koní. Časopis Horse and Hound napsal, že R.O. Grand Sultan je 15 letý, za vrcholem a neočekává se, že bude ještě závodit. Zapomněli se zeptat Ria, jak to cítí on. 

 
 

1992 - BARCELONA

Z 50 jezdců dokončilo 39 (Výsledky)
 
Tehdy se neudálo nic, co by Riovi stálo příliš v cestě - až na spadlou podkovu, kterou Becky nahradila botičkou EasyBoot (2x, ta první se zkroutila a stočila), ztratili 5 minut, ale o další přestávce už byl k dispozici kovář.  
Hned zkraje závodu došlo ke zvláštní situaci. Do první vet-gate šel Rio jako jeden ze tří koní a měl nejrychlejší vstup, ale na start do dalšího kola vypustili předčasně jednu francouzskou soupeřku.Becky bylo řečeno, že Francouzka bude penalizována, ale nestalo se tak. Také byla trochu netypická atmosféra v cíli (stadion pro pólo), kdy hnědák Rio nebyl v okolním porostu kolem dojezdu dobře viditelný a tak nikdo netleskal, než ji konečně uviděl  a uvítal alespoň její tým. Bohužel časy a rychlosti, natož v jednotlivých kolech, jsem nedohledala.  
 

4x do téže řeky nevstoupíš...

Světové jezdecké hry 1994 se konaly v nizozemském Haagu. Jezdecký svátek přinesl vynikající výkony i finanční krach celé akce. Na trať vytrvalostního šampionátu se vydalo 99 jezdců z 23 zemí. USA měla dvě želízka v ohni - skvělého Pieraze (Valerie Kanavy) a zkušeného Ria. 17 letý Rio byl sice na svůj věk ve vynikající kondici a projel celou trať, bohužel byl vyloučen v závěrečné kontrole na tepy. Valerie Kanavy získala zlato a Pieraz si tento úspěch zopakoval o dva roky později s Danielle Kanavy. 
 
 
 

Kromě šampionátů...

NO REPEAT
 

S koněm NO REPEAT (Pete) po Wikingovi dosáhla třetího nejrychlejšího času ve 160 km v Americe (21,78 km/h). V roce 2012 na MS v Euston Park ho prodala šejku Mhm bin Rashid Al Maktoum a v roce 2013 na něm startovala v Dubaji v Prezident Cup. Koně trénoval Jaume Punti Dachs. Nakonec závod nedokončila - ve třetím kole se kůň zdál být unavený, nechtěl jít v čele. V hlubokém písku šel krokem, na cestách cválal. Becky na něj netlačila. Byl v poušti terpve tři měsíce a podle jejího mínění potřebuje kůň rok, aby se aklimatizoval na zdejší tratě.  Pete prošel veterinární kontrolou, ale Becky odstoupila.

 

Jaká je neoblíbenější trať světové šampionky? 
 
Swanton Trail v pohoří Santa Cruz v Kalifornii. Jezdí se mezi obřími sekvojemi a podél pobřeží. Je to fantastické!
 
Jak trénuje? 
 
Pro zahřátí vždycky chodím 15-20 minut krokem, dělám překroky a poloviční zádrže, aby se uvolnil, říká Becky. Třikrát týdně jedu 5-8 mil (8-13 km) podle kondice koně, jeho věku a terénu. Chodím krokem a klušu, málokdy cválám. Z kopců chodím krokem nebo slezu a vedu ho. Když  se dostane do kondice,  jezdím 3x týdně 13 - 20 km a jednou týdně přes 30 km, vždy se zřetelem na to, že do osmi let nejsou koně mentálně a fyzicky připravení na intenzivní zátěž. 
 

Současnost

 
Becky Hart ve svých 62 letech stále jezdí vytrvalost, na mezinárodních závodech se sice objevila naposledy v roce 2013, ale v USA letos (2016) startovala ve čtyřech 80km závodech, dva dokončila. Ve všech závodech sedlala 13 letou arabskou klisnu VIRGIN ANGEL
 
Zdroje: