Zprávy > Slavný závod na 3500 mil vyhrála mula

Slavný závod na 3500 mil vyhrála mula

07.05.2017 09:30

Lépe řečeno mul - Lord Fauntleroy alias Leroy...

Píše se rok 1976, Amerika slaví 200 let od nezávislosti a srší patriotismem, zemi křižuje American freedom train. Ten rok je založena firma Apple Computer company, na svou premiéru čeká film Rocky, miliony Američanů se nechávají očkovat proti prasečí chřipce a 91 jezdců a dvě stovky koní se chystají na největší vytrvalostní závod z jednoho konce Ameriky na druhý. Mají před sebou celkem 5600 km.

V časopise Western Horseman se objevil článek o „životním dobrodružství pro obyčejné Američany, kteří si váží koní“. Závod se měl jet z Frankfort ve státě New York do Sacramento v Kalifornii. Trasa vedla vedla po stezkách Pony Expressu, Oregonské stezky či dokonce po stopách Donnerovy výpravy opředené zkazkami o kanibalizmu.

Virl Norton a jeho muly (Leroy vlevo)

Po stopách pionýrů

Oregonská stezka vede od Independence u řeky Missouri, dále po rovině ke Skalnatým horám skrz Jižní průsmyk, pak zvlněnou stepí k Fort Hall, přes řeku Snake a náročným terénem hor Blue Ridge k městu Columbia. Původně tuto stezku využívali lovci kožešin a později přistěhovalci do Oregonu. Cestování divokou krajinou si vybíralo svou daň životem jednoho z deseti migrantů. Za příjemným podnebím a bohatstvím jich tudy během dvou let prošlo cca 400 tisíc. Koncem 19.století už tu byla železnice a význam stezky už byl spíše historický.

Něco o Donnerově výpravě

V květnu 1846 se 87 členná skupina osadníků – mužů, žen a dětí vydala do slunné Kalifornie v karavaně krytých vozů. „Údajná zkratka“ je zdržela natolik, že se jim nepodařilo přejít pohoří Sierra Nevada před příchodem zimy a sněhová vánice jim odřízla cestu u jezera Truckee. Krutá zima a hlad odsoudila na smrt 41 členů výpravy, včetně malých dětí. O této tragédii byl natočen film Donner Party (celý na youtube) - kratší dokument s angl. titulky také stojí za shlédnutí.

Donnerův průsmyk 1846

Dobrý nápad

Dva obchodníci z amerického středozápadu Chuck Wagonner a Randy Scheiding si na dvousté výročí vysnili megalomanský podnik - závod na koních o slušnou sumu 25 tisíc dolarů přes 13 států z východu na západ. Účastníkům se otvírala šance zažít historii na vlastní kůži a poznat Ameriku takovou, jaká už sto let nebyla - bez aut, bez železnice, zato s odvahou, s koňmi a vizí. Závod měl trvat více než 14 týdnů a v podstatě neměl v historii obdoby. Startovné činilo 500 dolarů, vyhrát mohl jen jeden. Každý jezdec mohl mít dva koně, nejmladšímu jezdci bylo 18 (country zpěvák), nejstaršímu 69 (obchodník s koňmi v Tenessee). Podobně jako je tomu u Mongolského derby a dalších zážitkových vytrvalostních jízd, sešla se na startu rozmanitá konkurence - studenti, farmáři, kovbojové, veteráni z 2.světové války, zdravotní sestry, chiropraktik či dokonce president univerzity.

Koně a muly

Někteří se chtěli zúčastnit hlavně pro tu výzvu a zážitek, jiným šlo především o těch 25 000 dolarů (dnešní hodnota 100 000 dolarů). A každý věřil, že právě ten jeho kůň dokáže vyhrát. Na startu se sešli quarter horse, islandští koně, appaloosy, samozřejmě arabští koně, plnokrevníci či dokonce orlovský klusák Nature´s Balet, potomek hřebce darovaného do USA od samotného Nikity Chruščeva.Islandští koně sem byli z Německa dovezeni s předstihem, aby se stačili aklimatizovat (to byla iniciativa Lindy Tellington-Jones), z Francie dorazilo tucet jezdců se svými koňmi, závod zlákal i Australany nebo Japonce. A pak tu byl Norton a jeho muly. Norton se v koních vyznal velmi dobře - mládí strávil ve Wyomingu, kde obsedal divoké koně a prodával je rančerům a také poznal muly, které na ranči sloužily. Navzdory jejich poněkud výstřednímu vzezření, dobře poznal jejich výhody a nevýhody, a cenil si jich. Bylo mu jasné, že mula nemůže stačit arabským koním na vzdálenost desítek až stovek mil, ale tohle bylo něco jiného. Great American Horse Race byl závod na 3500 mil - 5600km (v různých zdrojích tato vzdálenost kolísá od 3200 mil), ve velmi náročném terénu. I sami organizátoři předpokládali, že ho dokončí tak čtvrtina jezdců. Pro Nortona byly tedy jeho muly jasná volba.

Pravidla, penalizace a alkohol

Po každých 16 kilometrech museli koně projít veterinární kontrolou. Denně byla stanovena trasa a každému zaznamenán čas odjezdu a příjezdu. Mnoho jezdců jelo na plný plyn, dvakrát tak rychle jako Norton s mulami. Jenže závodníky doprovázeli veterináři a jakmile kůň při kontrole kulhal nebo jen šel nepravidelně, případně byl zraněný, musel se dál přepravovat v přepravníku, dokud nebyl v pořádku. A s tím souvisely penalizace - s každým dnem bylo více a více jezdců penalizovaných.

Některé týmy zpomalovaly noční pitky a rvačky.

Norton a muly

Norton byl jedním z nejstarších účastníků. Nebyl bohatý a neměl ani kolem sebe početný podpůrný tým - kromě svého 16letého syna Pierce s čerstvým řidičákem v kapse. Norton měl pět dětí, které žily u příbuzných, když jeho žena onemocněla rakovinou. Po její smrti prodal dům, aby zaplatil nemocniční výdaje, a přestěhoval se do mobilheimu na kraji města u rodinného ranče. Piercovi se k otci nechtělo, býval by raději zůstal nadále u svého strýce, ale nakonec ho otec přiměl, aby šel k němu, Pierce měl pak u svého otce i svůj mobilheim jen pro sebe. Naučil se tak kromě práce na ranči sám se o sebe už od 12 let starat, vařil si, pral, vypravoval se do školy - byl v 16 dostatečně vybavený na to, aby mohl otce v extrémním vytrvalostním závodě doprovázet. To také po celou dobu závodu činil s maximální soustředěností - zatímco mnozí popíjeli, on vařil, pral, nakupoval, staral se o muly.

Virl Norton jede na Elois, za nimi Leroy

Vítězství

Den za dnem, kilometr za kilometrem, se výprava 200 koní, necelé stovky jezdců a kolem 750 hlav doprovodu protloukala krajinou, Spotřebovalo se 18 tisíc podkov. Počáteční dostihy hlava-hlava postupně vymizely a muly Nortonových se trpělivě a ve zdraví propracovaly až do čela. V podstatě se držely kolem třetí pozice už od třetího týdne. Druhá mula Nortonova mula Lady Elois nakonec okulhala, "Leroy" však neúnavně pokračoval dál. Celý podnik byl mále odsouzem k nezdaru, protože peníze organizátorům docházely a veterináři a pomocníci chtěli odjet, řada koní byla zraněná nebo kulhala nebo to jezdci vzdali právě z důvodů nedostatku financí a organizačních problémů - mezi nimi tak ukončil závod i zmíněný orlovský klusák, který si jinak vedl velmi dobře.

Norton s Leroyem přijeli před vítající davy na stadionu v Sacramentu jako 31. tým. Obstarali pro muly seno a čekali na další účastníky.Hodnou chvíli pak trvalo, než rozhodčí sečetli všechny penalizace a vyhlásili pořadí.

Leroy už zřejmě věděl hned, že je vítěz, protože podle Associated Press vjel na stadion, našpicoval uši a vítězoslavně zahýkal. Norton s Leroyem zvítězili v konečném čase 315,47 hodin, druhý byl arabský kůň - 324,6 hod, ten měl smůlu, protože zakulhal před finální etapou a penalizace ho stála drahocený čas.

Mezi prvním deseti bylo pět arabských koní, Leroy a ještě jedna Nortonova mula Deacon, jeden connemara pony a jedna appaloosa (desátého jsem nedohledala).

Pro sponzory ostatních týmů to byl šok a samozřejmě se objevila různá podezření o tom, že Norton podváděl - přestože si ho na druhou stranu mnozí vážili, protože po dobu závodu to byl on, který vždy ochotně zastavil a pomohl každému, když potřeboval. Norton měl na tyto výpady odpověď - peníze jsou převedené do banky v New Yorku, tak si to o ně mohou rozdat cestou zpátky. Také jako jediný nejevil nad vítězstvím nějaký úžas - podle něj neměly muly v tomto závodě konkurenci.

Závod dokončilo 54 koní. Kromě Leroye a arabských koních se do 22. místa umístili koně těchto plemen:

7. Appaloosa

9. Connemara pony

10. mula

13. islandský pony

16. pinto / A1/1

21. islandský pony

22. Appaloosa

Leroy

Leroyovy schopnosti pokořily i Tevis Cup, dokončil ho v letech 1974 (58.místo), 1975 (40.místo), 1977 a 1978. Norton dál trénoval muly, koně a dokonce i zebry, jezdil Tevis Cup. Když zemřel, postarala se o Leroye do konce jeho života Maryben Stover (provozuje jezdecké středisko s trojnásobnou světovou šampionkou Becky Hart) - dožil se na jejích pastvinách s dalšími koňmi a mulami 37 let.