sport bez hranic


Prokletí vytrvalostních šampionátů - a letošního Fontainebleau.

15.10.2016 21:11

 

2x "CI" ve Fontainebleau

Organizátoři tradičních vytrvalostních závodů ve Fontainebleau nejspíš hledí hledět k nebi s velkým PROČ? Po smrtelné nehodě koně v dubnu letošního roku přišli na trati říjnových závodů o život další dva koně. Verdikt CI - katastrofické zranění, se objeví ve výsledcích soutěže CEI* 90 km ze dne 15. října u 6 leté ARIANE D´OUDAIRIES a CASTLEBAR CONTRABAND. Jednalo se u obou o úraz na trati a oba koně byli odvezeni na pitvu - s výsledky pitvy budou seznámeni jen majitelé koně a národní federace. 

V sedle Ariane d´Oudairies jel zkušený francouzský jezdec Andre Coriou , u kterého najdete sotva dva závody, kde jel lehce přes 20 km/h. Kůň spadl ve třetím kole a utrpěl frakturu. 

Castlebar Gulfstream , pravý bratr světové šampionky z roku 2014 YAMAMAH , podle trenéra Anzac Mehmooda šlápl na kámen. V sedle nadějného desetiletého valacha byl šejk Abdul Al Quasimi z UAE, u kterého také nenajdeme ve výsledcích nijak závratné rychlosti. 

Výsledky: Fontainebleau cei80.pdf (211818)

Vítězný kůň, JS PIRAN s jezdkyní Manon Clavel (FRA) dosáhl ve třetím kole rychlosti přes 27 km/h. 

 

 

Blog Fair-endurance.com hned přispěchal s hororovým názvem článku Bloody Tracks in Fontainebleau a v duchu prvoplánové pointy - koně umírají i v Evropě, nejen v UAE, zakažte Fontainebleau - rozehrává dětsky naivní útok - "ale on to taky dělá". Pomalu se tedy světová vytrvalost bude mediálně dělit na dva tábory? Jeden pod praporem Pippy Cuckson proti UAE a druhý pod Fair-endurance.com - pro UAE. Pro klid na obou stranách by však bylo nejlepší, aby se ohledně fatalit dostávalo vytrvalostní komunitě co nejvíce informací, analýz atd. (jako to dělá AERC). Jisté totiž je, že při jízdě náročným terénem v rychlostech nikoliv lesní couračky občas k nějaké nehodě může dojít. Neměla by být však na základě dopingu, rychlosti nepřiměřené terénu, špatně volenou trasou pro velký počet koní... což se stalo na Světových jezdeckých hrách v Normandii, kde první kolo neúměrně tvrdě vytřídilo spoustu dobrých koní a došlo zde i ke smrtelnému úrazu koně a vážnému úrazu jezdkyně, mnoha pádům. Byl by tak velký problém koně pouštět na start po dvou minutách v menších skupinách, jako to řešili organizátoři i ve slavném Tevis Cupu už v minulém století? 

 

Prokletí šampionátů

Vrcholový sport je o rekordech, o výkonech na hranici možností, vytrvalost nevyjímaje. Od roku 2002 zahynulo na světových šampionátech 6 koní. Na vině je vyčerpání, situace na trati, terén i rychlost i nešťastná náhoda, či spíše všechno dohromady. 

Rok 2002 - Světové jezdecké hry v Jerez, dva mrtví koně, jeden uhynul v průběhu závodu, druhý po jeho dokončení, oba koně na metabolické problémy v souvislosti s vyčerpáním (jezdci z Malajsie a Španělska). 2006 - Světové jezdecké hry Aachen, jeden fatální případ koně Dubai dánské jezdkyně, který už po prvním kole měl příznaky myopatie a přes veškerou péči na klinice mu selhaly ledviny. Mistrovství světa Euston Park 2012 - 1 katastrofické zranění koně UAE, 2014 - Světové jezdecké hry Normandie - případ fatálního úrazu Dorada a mnoho vyčerpaných koní, Šamorín 2016 - katastrofické zranění a euthanazie favoritky (UAE). O tom, jak dopadli koně v šampionátech před Jerez, se přesně nedozvíme, výsledky neobsahují informace o míře metabolických problémů a podle výzkumu AERC na přílišnou zátěž mohou koně doplatit až následující den, dva. Děláte si iluze, že žádný kůň na dřívějších šampionátech neutrpěl vážnou - fatální újmu na zdraví? Já ne. Vytrvalost JE extrémní sport a šampionáty už jen počtem startujících představují extrémní požadavky na koně a jezdce. Ostatně, když se vrátím k Tevis Cupu, který je takovým testem testů sám o sobě, tak s nárůstem počtu startujících, konkurence a ambicí nevypadaly výsledkové listiny pro koně příliš dobře (např. 1982) Navíc záznamy nejsou úplně stoprocentní. Např. ve výsledcích TC 2013 si u koně Diond Ruler (Reb) přečteme, že důvodem vyloučení je "metabolic", přitom spadl ze srázu a musel být utracen. Byla to ovšem nehoda velmi zkušeného koně na náročném terénu. Nešlo o "Speed Kills", stejně jako o rychlost nešlo při smrtelné nehodě roku 2009, která vyvolala bouřlivé diskuze na téma nebezpečné trati TC. A když jsme zase u rychlosti...

 

Zabijte rychlost - zabijete sport?

Případ Ajayeb samozřejmě rozvířil vody kolem dosahovaných rychlostí. Na webu Faire-endurance.com se objevil článek s provokativním názvem Kill the Speed - Kill the Sport. Týká se iniciativy BouThib, kde platí pravidlo čas do vstupu do VG 10 minut a limit 56 tepů. Autorka se odvolává na olympijské motto "Citius, Altius, Fortius" (rychleji, výše, silněji) a varuje sloganem Kill the Speed- Kill the Sport.  Dále považuje za nefér, aby v jedné zemi měli jezdci takto striktní pravidla, zatímco v Evropě se jezdí 20 min/64 tepů. 

Nuže, nevím, proč by si nemohla národní federace jakékoliv země stanovit přísnější pravidla - koneckonců není to tak dlouho, kdy jsme i v naší zemičce museli dodržet aspoň do stupně L 56 tepů. Snížení TF a času na vstup do VG  donutí jezdce přizpůsobit rychlost. Ano, zvláštní  je, že v BouThib to má platit i pro CEI - ale svéprávný jezdec se jednak rozhodne, kam pojede na závody, a také se vypořádá s podmínkami - někde jsou kopce, jinde špatné počasí a někde nízké tepy a krátký čas na vstup do veteriny. 

Stránky Fair-endurance.com jsou rozumnou protiváhou na někdy příliš jednostranné vidění vrcholové vytrvalosti směrem do UAE, ale tenhle článek se poněkud míjí s probémy, se kterými se disciplína potýká a ještě dlouho bude. A snížení TF a času na vstup do VG nevyřazuje rychlost ze hry. Jen bude pravděpodobně nižší. Ale ani nižší rychlost nezabrání nehodám - viz. Tevis Cup 2009, kde jezdkyně koně dokonce jen vedla, uskočil a spadl ze srázu, nebo dubnová nehoda ve Fontainebleau. 

 

Fit to continue? 

Polovina koní v šampionátech skončí v průběhu závodů, protože v daném chvíli veterinární kontroly NEJSOU dostatečně fit, aby pokračovali v jízdě. Je to jediná disciplína FEI, kde koně nepokračují z důvodu i mírné  zdravostní újmy v souvislosti s výkonem.

V parkurech, všestrannosti, překážkových dostizích, rozhoduje zlomek vteřiny, jedno chybné rozhodnutí, o tom, zda kůň dobře odskočí a překoná skok jistě a bezpečně. Ve vytrvalosti volí jezdec strategii v rámci několika hodin, aby dojel do cíle - pochopitelně co nejrychleji, ovšem s koněm "fit to continue". 

Pozn. - Nevím, zda je tento slogan vhodný v závodech na 160 km - kůň by měl  být v cíli "fit", ale "to continue"? Co by asi na pokračování v závodě řekl kůň, no napadá mě poslední větička z písničky Karla Kryla - Pocta neznámému vojínovi -  - Říkáte, že šel bych zas? Rád? Odpověď čekáte, na.....jó..na.... :) - ale neberte to vážně... vytrvalci vědí, o co jde. Rozhodně ne o dálkoplazení. Ono už 14 km/h je rychlost velmi, velmi svižné terénní jízdy. 

Faktem je, že se "Fit to continue"  u soutěží nad 120 km polovině a méně startovního pole nepodaří, což zase jen dokládá, že se jedná o skutečně extrémně náročnou disciplínu, kde může jít koním o zdraví  i o život stejně jako na dostihu nebo v crossu všestrannosti. Je jisté, že opatření ve prospěch koní ještě přijdou, ale vytrvalost musí zůstat soutěžním sportem, pokud nechce zůstat v ústraní určitého počtu nadšenců na úrovni "wanderreiten". Ta opatření snad budou směřovat k eliminaci kompletních únavových zlomenin. Ty se nestanou ze dne na den - závod je poslední kapkou... a co povinné přestávky?

 

Přestávky mezi top závody

V čem má článek pravdu - proč pranýřovat jezdce UAE za rychlost na MS v Šamoríně, když první čtyři jezdci nejeli o nic pomaleji? A proč jejich koně fyzicky tuto rychlost nezvládli, když jen před měsícem jeli ještě rychleji? Myslím, že tady by mohl být ještě prostor pro strategii - na druhou stranu by měl vědět trenér-jezdec, zda koně vydal ze všech sil a potřebuje delší dobu na odpočinek. Nepatrné - až nezjistitelné únavové zlomeniny potřebují 4-6 týdnů na zhojení. 

 

Eliminovaní koně UAE na MS Šamorín:

AJAYEB – 13.8. zvítězila v Euston Park CEI2* 120 km rychlostí 26,92 km/h – do MS pauza 1 měsíc a 3 dny

SHADDAD  - 13.8. v Euston Park CEI2* 120 km rychlost 26,00 km/h – do MS pauza 1 měsíc a 3 dny

RAMAAH – 7 týdnů před MS absolvoval CEI2*120 km – 26,18 a měsíc předtím vyhrál CEI3* 160 km/20,06 km/h.

a ještě je mezi eliminovanými dost koní, kteří v témže roce absolvovali už jednu 160km.

 

1. TWYST MAISON BLANCH (Jaume Punti Dachs, ESP) - 16.6.2016 CEI2* 120km / 20,54 km/h - 16.9.2016 MS Šamorín / 23,61 km/h = 3 měsíce

2. CALANDRIA PH  (Alex L. Moral, ESP) - 16.6.2016 CEI2* 120km / 20,54 km/h - 16.9.2016 MS Šamorín / 23,61 km/h = 3 měsíce

3. WATERLEA DOWN TREADER (Al Khalifa, BRN) - 13.2.2016 CEI3* 160 km/23,81 km/h - 16.9.2016 MS Šamorín / 23,43 km/h = 7 měsíců

4. POLY DE COAT FRITY  (R.Mahmood, BRN) - 13.2.2016 CEI3* 160 km/23,81 km/h - 16.9.2016 MS Šamorín / 23,39 km/h = 7 měsíců

5. JQ ZARIAL (Isha Judd, URU) - 3.7.2016 CEI2* 120 km/ 22,45 km/h - 16.9.2016 MS Šamorín / 22,43 km/h = 2 měsíce a týden

 

Magická stošedesátka?

Když chtěl Wendell Robie, zakladatel legendárního Tevis Cupu, zdolat 160 km drsnou krajinou Sierra Nevady, dal si na to 24 hodin. Zvládl to za 22 hodin 40 minut. Časy vítězů se zrychlovaly a pohybují se od  11,30 -- 16 hodin. Pořád ale mají jezdci možnost získat cennou přezku, když dojedou do 24 hodin. Přesto zhruba polovina koní Tevis Cup nedokončí. V šampionátech a prestižních závodech FEI bývá procento úspěšnosti ještě menší, připomínám Světové jezdecké hry v Normandii, kde 4/5 koní neuspěly (vzhledem ke špatnému terénu, počasí a úzké trati s obraty v prvním kole). 

Objevuje se otázka, zda není 160 km nebo 100 mil jen magická výzva pro člověka, která neodpovídá možnostem koní. I přesto, že je relativně dost velký počet koní, kteří stošedesátky "dávají" i v neuvěřitelných rychlostech nad 20 km/h - ovšem těžko si představit dnešní výkony bez pytlíků s ledem, řetězců crew-pointů, baterií pet lahví se studenou vodou litou na koně každých pár kilometrů, bez "nakapání" koní po transportu pro zlepšení hydratace, bez neutralizátorů a dalších doplňků, a samozřejmě bez doprovodného týmu, kde slovo wrangler je zastaralé, protože lidí je potřeba hodně - jaká je skutečná vytrvalost koně bez této "nadstavby"? 

Předsedkyně německé organizace ochránců zvířat Katrin Umlauf je striktně proti stošedesátkám (článek na téma, zda je 160 km ještě sport nebo už týrání) a zmiňuje studii z roku 1993, podle které kůň zvládne bez psychických a fyzických problémů vzdálenost jen 75 km. Studii se mi nepodařilo nikde dohledat (nechápu, že zrovna na tohle její tvrzení nedá odkaz), ale dovedu si představit, že to je ta vzdálenost, kterou by měl zvládnout každý kůň v průměrné rychlosti, aniž by vyžadoval nějaký sofistikovaný servis, fyzioterapeuta, kapačky a krmivářskou alchymii. Podle 4*veterinárního lékaře FEI Martina Grella (který v Šamoríně zasáhl u Ajayeb), není 160 km při průměrné rychlosti 15-17 km/h nic nezvládnutelného, pokud je vše perfektní - kondice koně a jezdce, podkování, sedlo a fyzioterapeut. Hovoří se i o kvalitě jezdců - např. v Německu 60% vytrvalostních jezdců nejezdí koně klasickým způsobem. Přitom se po koni chce, aby dokázal dlouho cválat a nést se na dlouhé otěži, což koně bez vypracovaného hřbetního svalstva a naopak s vypracovanými spodními svaly krku nejsou schopni. Mmch. mě v článku zaujalo, že drezurní koně při piafě nebo pasáži mají TF 180-200 - aniž by o tom měli jejich jezdci ponětí:)

 

Závěr: "Prokletí" je možná silné slovo a neodpovídá pravdě - žádná vyšší moc nenahradí lidský faktor, snad jen počasí i nešťastnou náhodu. Bylo by ovšem fajn a ku prospěchu disciplíny, kdyby se nemlžilo v citlivých případech. Pak by např. nepátralo, zda byla Ajayeb v krematoriu zvířat (mají tam mrazáky do 100kg) a zda tři dny předtím ležela v Šamoríně... viz. další článek P.C.

—————

Zpět


Diskusní téma: Prokletí vytrvalostních šampionátů - a letošního Fontainebleau.

Datum: 19.10.2016

Vložil: gamblerka

Titulek: názory?

Tak

—————