sport bez hranic


Arabští koně - na jakou vzdálenost závodili v dávných dobách?

08.04.2017 09:35

Dnešní magická hranice vytrvalosti - sto mílový závod rozdělený na několik etap - je převzatá z moderní éry vytrvalosti v USA. Sto mil prostě zní jako ta správná meta a koně ji skutečně dokáží zdolat ve zdraví, pokud jsou dostatečně tvrdí, trénovaní a jezdec ví, co dělá. Pokud se podíváme do pre-islámské doby a do začátků islámské éry, zjistíme, že dálkové dostihy se jezdily na mnohem kratší vzdálenosti. 

 

Dostihy byly v pre-islámské době hlavním sportem i součástí vojenského výcviku, předmětem zábavy pro lidi všech vrstev. V průběhu islíámské éry se šlechtění, držení a výcvik koní staly prostředkem pro šíření islámu Svatou válkou. Prorok považoval chov koní za zásadní poslání a na jeho úspěšnosti závisela také výše podílu na válečné kořisti. Tato náboženská sankce motivovala soutěživost mezi chovateli, podpořila zvýšení populace koní, která byla pravidelně  decimovaná válkami. Kavalerie byla zásadním faktorem vojenských úspěchů muslimů. 

Podle "Encyklopedie islámu" Prorok dostihy nezakazoval ze stejného důvodu - aby podpořil chov koní a soutěživost. Během svého života ustanovil určitá pravidla dostihů, aby sjednotil distance odpovídající věku koní. Organizoval dostihy v Medině z Hafiya so Thaniyyat al Wada na 60 ghalva (cca 14 km, 1 ghalva = 230,4 m) pro dospělé koně, mladí koně běhali z Thabiyyat al Wada do Banu Zurayk (2300 m). Sáme sebe prezentoval dotacemi dostihů a účastí jeho vlastních koní. Také organizoval dostihy pro trénované koně ( cca 10 km) a pro koně netrénované (1600 m).  

Koně byli trénovaní za určitých podmínek - "tadmir" nebo "idmar". Podle Encyklpedie islámu" trval trénink 40-60 dní, koně přitom měli speciální režim krmení a snižovala se u nich váha pocením pod dekami. Krmilo se ráno a večer pící a ječmenem, postupně se množství píce snižovalo a zůstal jen ječmen. Kůň byl před závodem (není zřejmé, v jakém časovém odstupu) otestován na přibližně stejné vzdálenosti, a pokud nebyl vyčerpaný, považoval se za dostatečně natrénovaného na dostih. 

Za Umajovského chalifátu (661-750 n.l.) byly dostihy velmi populární. Obyčejní lidé neměli na provoz drahých dostihových koní peníze, ale závodilo se se vším, co se dalo - s velbloudy, koňmi, osly,  mulami i se psy. Umajský kalif Hisham uspořádal grandiózní dostih na 250 ghalva (cca 58 km), kterého se údajně zúčastnilo 4000 koní. Řada koní zabrala vzdálenost na "6 dostřelů luku" a o této události se psaly básně, nejznámější (v té době) byla oslavná báseň "Muruj Al - Dhahab". Dostihy se těšily velké oblibě také v období dynastie Abbásovců (750-1517), po pádu umajjského chalifátu. Závodili i samotní kalifové, princové a vezíři. V té době se běhalo na vzdálenosti dle věku:

  • dvouletí koně - 7500 m
  • tříletí koně - 11300 m
  • čtyřletí koně - 18800 m
Jeden muž mohl do dostihu přihlásit víc koní. V té době existovaly dva typy dostihů - vytrvalostní dostihy v terénu a dostihy konané na dostihovém závodišti - hipodromu. Ve vytrvalostních dostizích byl na konci tratě zapíchnutý bambus a kdo k němu první dojel a vytáhl ho, byl vítěz. Na závodištích startovalo deset koní. Prvních osm bylo oceněno vstupem do slavnostního paddocku, sedm obdrželo ceny, osmý byl odměněn už jen tím, že se zde mohl předvést.Každému z umístěných koní příslušelo jméno:
 
  1. Sabiq - vítěz
  2. Mutabarriz - bojovník
  3. Mujalli - ten, který svým úspěchem svého pána zbavil smutku
  4. Musalli -  ten, který byl svou hlavou blízko ocasu koně před ním
  5. Musalli -  ten, který svému pánovi přinesl radost a rozptýlil jeho obavy
  6. Tali - stíhač, také se mu říkalo "hazi", šťastný
  7. Murtah - spokojený
  8. Muammil - spokojený
  9. Latim - snažil se, ale nedosáhl cíle
  10. Sukkayt - tichý, protože jeho pána ponížení tak přemohlo, že nemohl o dostihu ani promluvit
Zatímco vítězný kůň byl zahrnut ovacemi a slavnostní dekou, poslednímu koni v poli přivázali na hřbet opici s bičem, aby ho poháněla, což znamenalo pro majitele hanbu a ponížení.

Arabští koně byli cenní v boji i proto, že podstatnou součástí boje je také schopnost pronásledovat nepřátele na dlouhou vzdálenost (E.L. Nolan - Kavalerie - autor uvádí schopnost arabských koní pronásledovat nepřítele i na mnohem větší vzdálenosti než dostihové - je to ovšem také otázka reálné rychlosti). 

Vytrvalostní dostihy se tedy v arabských zemích před jeden a půl tisíciletím jezdily na vzdálenosti od 7 - 20 km, výjimečně na vzdálenost kolem 60 km. Samozřejmě vymoženosti, způsob závodění a vědecké poznatky moderní doby hranice těchto koní posunuly dál, ale stojí za zamyšlení, co je pro arabského koně ještě přirozený výkon. Jezdecký sport se stále více vzdaluje od původního smyslu - kontakt se zvířetem, souhra, sport, příroda - k jakési sportovní  technologii.Ostatně to není jen vytrvalost - parkury na trávě už pomalu začínají patřit do kategorie archaismu...

 

https://www.i-endurance.cz/news/kdyby-velbloud-v-udoli-eufratu-klopytl-mam-obavu-ze-buh-se-me-na-to-bude-dotazovat/

—————

Zpět