sport bez hranic


9065 mil do síně slávy pro LV INTEGRITY

27.02.2016 22:09

Únor je obvykle měsícem vyhlašování nejlepších jezdců a koní za uplynulou sezónu. AERC, Americká vytrvalost, na své tradiční konferenci v Renu  vedle odborných přednášek vyhlásila koně a jezdce, kteří vstoupili do síně slávy. Možná je to od nás příliš daleko, ale za těmito cenami jsou skutečně dlouhodobé vytrvalostní výkony na nejtěžších tratích.

 

Koně:  LV INTEGRITY

Osobnost: Annie Nicholson

Pard´ners Award: Gina Hall a Fire Mountain Destiny

Volunteer Award: Buck a Donna Shrader

Ann Parr Trails Award: Dot Wiggins  

 

 

Příběh LV Integrity

 

Když  Joyce Sousa a LV Integrity v listopadu 2015 ve vytrvalostním závodě Gold Rush Shuffle v Kalifornii překročili cílovou čáru, celý rodinný tým – manžel, dcera a vnučka, měl důvod k hrdosti. 

LV Integrity tímto závodem dosáhl milníku 9000 mil, přesněji 9065 mil (14504 km). Této mety dosáhlo v celé historii  americké vytrvalosti méně než 30 koní. 

Když se Joyce ohlédne o 17 let zpátky, tehdy nic nenasvědčovalo tomu, čeho spolu dosáhnou. Pro setkání s LV Integrity nemá jiné vysvětlení než snad nějaký zásah shůry.  

Všechno začalo v závodě na 100 mil v roce 1992. Joyce jela svého tehdejšího koně JIM BOB (se kterým také dosáhla milníku 9000 mil a JIM BOB je od r. 2005 v Síni slávy) a Chris Knoch jel před ní na LV Fifth Ave. Cválali po cestě lemované lesem, Chris byl zrovna otočený na Joyce a něco jí říkal, když se ulomila silná větev a padala na cestu. Joyce stačila jen zalehnout koni na krk a křiknout na Chrise: „Skrč se!“

"Ani se neotočil, jen se sehnul a větev jsme oba stačili podjet. Tenkrát Chris řekl „Jednou ti to vrátím.“ a já jsem si z toho dělala legraci a odpověděla mu, že jo, ať mě nechá ten závod vyhrát."

Od této události uběhlo pár let a nikdo nečekal, že dluh bude splacen v podobě nezvladatelného, zlého valacha.

V roce 1999 poblíž Shasta v Californii se konaly závody a Chris tam zrovna prodával jednoho koně. Potřeboval se ho zbavit, protože byl zlý a útočil i na  jeho dcerky. Musel na něj dokonce vzít vidle. Také  nemilosrdně  vyhazoval.

O 6letého divokého valacha nikdo nejevil zájem.  Celý den byl uvázaný mezi dvěma stromy. A celý den na úvazu běhal tam a zpátky. Byl pokrytý potem a nevypadal hezky. Večer se Chris setkal s Joyce a koně jí nabídl: „Nemůžu mu věřit kvůli dětem. Beru za něj cokoliv dáš.“

Joyce se na koně šla podívat. „Nebylo se na co dívat. Prostě narostlý, potem zplavený hnědák. Co mě však chytlo za srdce, byly jeho oči. Čišela z nich beznaděj. Nemohl mít nikoho rád  a nikdo nemohl mít rád jeho. Vlastně jsem si moc nekoukala na exteriér. Dostaly mě ty jeho oči.“

Joyce se s možností získat tohoto koně obrátila na manžela a děti. Ti se shodli, že rozhodnutí je na ní. Joyce vypsala šek a koně koupila. „Chris mi ještě řekl - nesedej na něj, jinak tě zabije. Věřila jsem mu.“

 

Joyce si na přípravu koně, kterému říkali Ritzy, domluvila pomoc u známého kovboje Rexe Hintona a koně k němu dovezla. Rex ho první den vzal do ohrady a dal na něj sedlo. Následovalo naprosto zběsilé vyhazování, o nasednutí Hinton ani neuvažoval. Počkal, až se kůň uklidní, sedlo mu sundal a nechal ho být. Po 6 dnů to probíhalo stejně. 7. den ho nauzdil, sedl na něj – a nedělo se nic, chodil po jízdárně. Hinton ho jezdil v ohradě týden, pak vyjel ven a jezdil ho v kopcích. Jen jednou Ritzy naznačil vyhození, ale stačilo upozornění a od té doby to nezkusil. Hinton zavolal Joyce, ať si pro koně přijede.

Joyce měla z Ritzyho zpočátku obavy, pořád byla ve střehu, kdy jí něco provede. Ale neprovedl jí nic a nikdy se jí ani nepokusil nijak ublížit. Přesto si na něm první dvě sezóny nebyla úplně jistá, protože věděla, jaký byl předtím. Důvěru k němu získala na Pony Expresu v roce 2001 z Missouri do Nevady. Během 6 týdnů ujeli 500 mil. „Měli jsme s sebou ještě 2 koně. Ritzy byl nejblíž ke dveřím mého karavanu. Tehdy  jsme k sobě našli vztah.“ O  dva týdny později na první stošedesátce v Tevis Cupu skončili na 19. místě. „Dokázal, že mu můžu svěřit svůj život. Doslova. Byl to spolehlivý kůň.“

 

Tým Joyce Sousa – LV Integrity dosáhl fenomenální kariéry. 

  • K listopadu 2015 úspěšně absolvovali během 17 sezón 9065 mil. 
  • Dokončili 143 soutěží ze 151, 
  • z toho 35 ze 41 sto šedesátek včetně 4 Tevis Cupů.
  • 12 x získal Cenu kondice,
  • National 100-mile awards v roce  2002 a 2009 a řadu regionálních cen. 
  • V roce 2015 ho ocenila i Arabian Horse Association's Legion of Supreme Honor award. 
  • Nikdy nebyl vyloučen v soutěžích na 80 a 120 km.  
  • Neúspěch zažil jen v UAE roku 2003 (Prezident Cup) a v roce 2005.

V roce 2014 mu bylo 21 let a začal jevit nekonsistentní, nediagnostikovatelné kulhání.

„Myslela jsem, že se už projevuje věk a že bych ho měla stáhnout z vytrvalostního závodění. Měla jsem mladého 9 letého koně, tak jsem začala závodit s ním . Ritzy po 1 a půl měsíci úplně přestal kulhat a tak jsem na něm začala zase jezdit a používat ho jako hlídkového koně.“ V roce 2014 se ale také zranil ten 9letý kůň a vrátila se na trať zase s Ritzym. „Je zdravý jako řípa. Na veterinách áčkové chody. Dala jsem mu rok pauzu (oa začátku 2013 do podzimu 2014) a je na tom lépe než několik let předtím.“

 

Joyce sama najezdila přes 23 tisíc mil a před Ritzym dovedla již jednoho koně do síně slávy (9005 mil, rok 2005). Tajemství jejího úspěchu?

„Ve vší úctě,“ říká Joyce, „v tom musí být něco shůry. Nezacházíme s koňmi nějak jinak než ostatní. Nejsme žádní guru. Máme je rádi a snažíme se o ně starat, jak nelépe umíme. Zacházíme s nimi individuálně. Každý kůň JE individualita. Snažíme se správně trénovat. Nepřetrénovat. Snažíme se najít pro každého koně tu pravou tréninkovou metodu. Není to o mě nebo o Ritzym. Je o o nás všech. Je to o tom jít a dělat věci nejlépe, jak umíte… "

 

Zdroj:

www.aerc.org

https://tracks.endurance.net/2015/12/from-

Výsledky kariéry LV Integrity: https://aerc.org/rpts/HHistory.aspx

 

—————

Zpět