Dovažování - když jezdci chybí kila do limitu

02.02.2020

Váhový limit

Junioři na mezinárodních závodech mají podle nových pravidel 2020 stanovenou minimální váhu 60 kg a pokud budou chtít startovat v seniorských soutěžích, pak si musí srovnat váhu s limitem seniorským, což je 70 kg a 75 kg. Pro mnoho dívek, které váží 40 kg i s postelí, je to vážný problém a s kariérou na mezinárodní úrovni se některé dokonce chtějí (musí)  rozloučit. Dovažovat třeba 10, 12 nebo dokonce  15 kg je celkem komplikovaná záležitost a mrtvá váha není příjemná ani pro koně. U dostihů také jezdci dovažují, ale ne tak velkou váhu a koně ji nenesou desítky kilometrů. 

Na obhajobu pravidla - jistě není snadné nějak váhu jezdce dostat do pravidel tak, aby nebyli koně přetížení a na druhou stranu, aby absence limitů nevedla nakonec přes lehčí a stále lehčí juniorky, potenciální anorektičky až nakonec k robotům, jako je tomu u dostihů velbloudů (roboti teprve před 15 lety nahradily dětské žokeje). 

Váha jezdce versus výkon

Mnoho studií se zabývalo tím, jaká váha jezdce je pro koně únosná a jak ovlivňuje výkon. Výsledky potvrzují, co je selskému rozumu jasné - těžký jezdec na malém koni znamená větší riziko kulhání koně, vyšší tepovou frekvenci atd. Jenže tyto studie byly prováděny s mrtvou váhou. Také existuje studie Dr. Susan Garlinghause a spol., která zkoumala výkony koní v soutěži na 160 km v souvislosti s váhou jezdce a závěr překvapivě nepřinesl žádné relevantní rozdíly v míře dokončení Tevis Cupu u těžších a lehčích jezdců. Což může znamenat, že si jezdci pro sebe vybrali odpovídajícího koně. Problematika si žádá další výzkumy, Tevis Cup je úplně jiný typ vytrvalosti než Al Maktoum Cup. 

Arabští koně - kolik unesou?

Váží v průměru 400-450 kg, ale přestože jsou to lehcí koně, kratší hřbet, kratší metakarpus a metatarsus a vyšší hustota kostí jim umožňuje nést relativně těžké jezdce. 

Živá váha dobrého jezdce - živá váha špatného jezdce - mrtvá váha

Staré pravidlo, že 50kilový špatný jezdec může škodit koni mnohem více než 80kilový jezdec, který je v souladu s pohybem koně a v rovnováze. Dobrý jezdce je tedy pro koně "lehčí" -  ono nést spící dítě nebo bdělé je rozdíl. Mrtvá váha je oproti tomu něco, co se nehýbe a nijak s koněm nespolupracuje. I když existuje studie, která neprokázala na běžeckých pásech rozdíl mezi výkonem koně s mrtvou váhou a živou váhou, praxe je jiná. Dostihoví trenéři jsou radši, když je těžší jezdec a nemusí moc dovažovat, aby kůň nenesl zbytečně velkou mrtvou váhu. Ve vytrvalosti navíc dnes "letí" lehounká, tříkilová sedla, dovažovat k nim 10-15 kg může u koně způsobit pohybové problémy nebo se jim s tím prostě špatně běží.

Dřevní doby

Nemůžu nezmínit vlastní zkušenost, kdy jsem obvykle dovažovala kolem 8 kg. Měla jsem sedlo Mc Clean, deku obyčejnou westernovou. První varianta byla nasypat do ponožek štěrk, navážit a připevnit k sedlu. Děsný, uvolňovalo se to, ani pro koně nic příjemného, i když to neřešil. Druhá - a pro koně lepší varianta, byly kapsy vesty nacpané šustry. Kůň byl v pohodě a jistá dávka masochismu vytrvalcům vlastní, byla povýšena o obouchané boky (moje). Úplně první dovažování ale zažil starší syn Dan, který potřeboval dovážit 7 kg a nakonec to na MČR 2000 vyřešil batůžek a v něm nové podkovy. Dodnes vzpomíná, jak ho mlátily do zad, ale děti z koňařských rodin něco vydrží.

Kuk do historie: Olověné destičky na dovažování měly na svědomí smrt českého armádního jezdce, štábního kapitána Juliuse Čočka: Dne 7. září 1941 nastoupil v sedle AIDY do Chlumecké steeple-chase a patřil k favoritům dostihu. Bohužel na první překážce klisna AIDA a zlomila si vaz. Čoček sice spadl vedle klisny, ale zůstal nehnutě ležet. Při převozu do nemocnice zemřel. Později se ukázalo, že jezdec musel dovažovat na 69 kg. Olověné destičky si rozložil ve speciální vestě na těle, aby klisna nenesla pouze mrtvou váhu u sedla. Jedna z destiček mu při nárazu zlomila žebro, které následně poškodilo srdce. (zdroj: https://www.jezdec.cz/whoiswho/64)


Jak dovážit (autor Ing. Vladimíra Šebková)

  • Dovažovací vesta: z mého pohledu je naprosto nevhodná, vyšší únava jezdce se v delších závodech promítne do horší spolupráce s koněm a nemožnosti ho podpořit např. vlastním během, v horším případě má člověk velké odřeniny a pak jizvy.
  • Dovažovací deka na koně: z mého pohledu nejlepší řešení ve chvíli, kdy je kůň dost dlouhý a deka mu nepřekáží - lze tak dovážit až 15 kg (vlastní zkušenost)
  • Dovážení do sedla:
  • Dovážení kostry - musí být pevné /viz. Jirsa/, nikoli písek a nikoli voda - ze zkušeností našich jezdců se materiál  stejně začne různě přesypávat/přelívat, není to úplně vhodné, pokud sedlo používám na různé koně
  • Dovážení na sedle - používali jsme u Sihasky- přestože kůň je naprosto korektní, tak vyvážení sedla byl problém. Ve chvíli, kdy na jedné straně bylo o něco více kg, tak okulhal. Navíc je nutné mít dovažovací prvky dobře připevněné (my jsme měli odlité 0,5 kg olověné "podkovy", které se připevňovaly přímo k sedlu)
  • Dovážení do kapes deky - nevhodné, koně to maximálně mlátí do zad

Problémy:

  • Dovažovací deka u kratšího koně působí nestabilitu, přetěžování konkrétních partií "nevejde se". Takový kůň je schopen dokončit závod pod vyšší "živou" vahou a ne pod nižší "mrtvou vahou". Možná by zafungovalo dovážené sedlo.

Příprava na vyšší dovážení:

  • Pravidelné tréninky pod vyšší než požadovanou vahou:
  • Habib trénoval pod 100 - 120 kg, stejně tak Sihaska
  • Nejčastěji dlouhé pomalé (Ivan jezdil i na 40-70 km tréninky)
  • Občas na velmi rychlé, krátké tréninky (20 km ve cvalu)
  • Velmi dobré okutí - je potřeba chránit pohybový aparát - kovali jsme na podložky s tmelem
  • Pravidelná kontrolo chiropraktikem

Pro dobře připraveného koně není dovažování problém ve chvíli, kdy je vyřešeno podle jeho potřeb a je příslušně natrénován. Pro atypické koně, ať již z hlediska délky hřbetu, problémů se zády apod., dovažování může znamenat výkonnostní stopku. 

Odkazy: