Vláknina a olej pro vytrvalost - nebude v závodě něco chybět?

Protože se na tomto webu budete pravidelně setkávat s články předního odborníka na fyziologii tréninku a výživu, Dr. Davida Marlina z Velké Británie, ráda bych tohoto autora představila, než se začtete do článku:

  • Studoval ve Skotsku na Univerzitě ve Stirlingu fyziologii a výpočetní techniku (1978-1981).
  • Trénoval pod vedením renomované drezurní jezdkyně, 4 hvězdové rozhodčí a trenérky Judy Harvey.
  • V roce 1989 získal titul PhD po 4 letech studia vlivu tréninku na plnokrevníky na Animal Health Trust v Newmarketu. Tehdy dělal první studie na na světě v získávání poznatků o tréninku na běžícím pásu.
  • Poté pracoval 3 roky jako fyziolog tréninku u dostihového trenéra Luca Cumaniho - v druhém roce jeho působení měl Cumani Derby vítěze Khayasi, který prolomil rekord na dráze v Epsomu.
  • V roce 1991 se vrací do Animal Health Trust a pracuje na vlivu transportu na koně po zemi a letadly.
  • V roce 1993-1996 dělá výzkum v oblasti termoregulace a transportu koně pro OH Atlanta, v dalších OH (Peking) působí jako poradce, stejně tak je konzultantem Jockey Clubu v Hong Kongu.
  • Od roku 1990 - 2005 je v čele oboru fyziologie v Animal Health Trust.Dalšími oblastmi jeho profesionálního zájmu jsou výživa, fyziologie tréninku, fitness, trénink, výkonnost, termoregulace, strategie v soutěžích a respiratorní onemocnění.
  • Byl konzultantem British Equestrian team od roku 1994, členem World Class Performance Scientific Advisory Group od roku jejího založení 2006
  • Také byl trenérem britského vytrvalostního týmu v roce 2000, kdy Britové získali v Compiegne stříbrnou medaili.
  • Působil také jako konzultant v mnoha stájích na Středním Východě.
  • Nedávno byl jmenován poradcem pro výkonnost u britského vytrvalostního týmu.
  • Nedávno se podílel na projektu sledování účinku teplot na koně během transportu pro britskou vládu, na výzkumu týkajícího se welfare vytrvalostních koní pro FEI, na testování ochranných botiček pro koně, na faktorech souvisejících s elitním výkonem koní.
  • Momentálně se zabývá welfare vytrvalostních koní, problematikou head shaking,výživou.
  • Je držitelem akademického postu Profesor fyziologie na Univerzitě v Oklahomě, je autorem přes 200 publikovaných článků a statí v knihách, předsedal minulé Konferenci fyziologie tréninku koní (ICEEP), byl editorem Komparativní fyziologie tréninku a také je autorem knihy Exercise physiology (Blackwell) a knihy All Systém Go (trénink, aby byl fit).
  • Je zakladatelem společnosti Science Supplements Ltd. (2003), která vyvinula unikátní řadu vysoce účinných produktů, které jsou exportovány do USA, Evropy a na Střední východ (a chystá se expandovat do ČR)

Trend vláknina/olej

V posledních 20 letech zaznamenala výživa koní velký posun k využívání krmiv na bázi vysoce stravitelné vlákniny a krmiv s vysokým obsahem oleje nebo k přidávání oleje do krmné dávky. Tento posun v přístupu prokázal i dotazníkový výzkum mezi vytrvalostními jezdci ve Velké Británii (Marlin a Sadler 2015), podle kterého jen 15% jezdců používá krmení na bázi obilovin, 68% jezdců vysoce stravitelnou vlákninu a 63 % olej. Preferovaný způsob krmení má mnoho žádoucích aspektů. Například je méně pravděpodobné, že energie získaná z tuků na rozdíl od škrobů spíše způsobí narušení prostředí zadního střeva a koliku, méně pravděpodobné, že vyvolá negativní chování, snižuje riziko tying-up, a to zvláště u koní, kteří k tomu mají predispozice. Přestože všechny oleje jsou bezpečným zdrojem energie, ne všechny jsou stejně výhodné. Lněné semínko má vyšší obsah mastných kyselin omega-3 a nižší obsah omega-6. Omega-3 mají protizánětlivé účinky a ukázalo se, že pomáhají koním, kteří trpí letním ekzémem.Lněný olej také s menší pravděpodobností vyvolá podráždění gastro-intestinálního traktu v porovnáním se sojovým nebo kukuřičným olejem, které mají málo omega -3, ale vysoký obsah omega-6. Podle našeho výzkumu 2/3 vytrvalostních jezdců krmí olej - denně nebo příležitostně.

Je dokázáno - a není to nijak překvapivé, že po několika měsících denního dodávání oleje do KD se zvýší kapacita koně na získávání energie z tuků během vytrvalostní zátěže a naopak se tím snižuje spotřeba glykogenu ve svalech; to je důležité, protože je to glykogen, který limituje vytrvalostní kapacitu.I relativné štíhlí koně by měli mít nějaké tukové zásoby, aby byli schopni dokončit 160 km závod.

Vysoce stravitelná vláknina také přispívá ke zdraví gastro-intestinálního traktu a možná zvyšuje obsah vody v zadní části střeva, i když není vědecky dokázáno, do jaké míry je tato voda dostupná během vytrvalostní zátěže. Krmení na bázi sacharidů, ať už ve formě jednoduchých cukrů nebo škrobů, se stalo čím dál méně populární. Všichni známe riziko koliky a laminitidy, když se nestrávené škroby dostanou do zadní části střeva. Takže krmení na bázi vlákniny a oleje je pro vytrvlostní koně ideální a v kombinaci s obvyklým neomezeným přístupem k píci přispívá u těchto koní k relativně nízké četnosti kolik a laminitid. Ale nebude v závodě něco chybět?

A co glykogen?

Koně využívají glykogen při každé zátěži.Čím je delší a těžší, tím víc glykogenu potřebují. Ve svalech celkově nikdy není glykogen na nule, ale může být na nule v některých svalových vláknech, k čemuž může dojít v náročných vytrvalostních jízdách nebo v dostizích. První otázkou je, jak dobře je kůň schopen po zátěži doplnit glykogen ve svalech. Je zajímavé, že kůň na rozdíl od nás, obnoví zásoby glykogenu ve svalech o dost pomaleji. Může to trvat 48-72 hodin po tréninku, po dostihu mnohem déle. Víme, že koně, kteří se rychleji rehydratují, také rychlejí obnoví glykogen, a je prokázané, že to vyžaduje zdroj sacharidů. Ale co když krmná dávka koně obsahuje hodně tuku a málo škrobů?

Referát prezentovaný na konferenci Equine Science Society Dr. Joe Paganem (Pagan a kol. 2015) dokazuje, že koně krmení na bázi vysokého obsahu tuku a nízkého obsahu škrobů nedokážou plně obnovit zásoby glykogenu ani po 72 hodinách na rozdíl od koní přijímajících krmivo se středním až vysokým množstvím škrobů.

Ve skutečnosti koně na krmné dávce se středním až vysokým obsahem škrobů obnovili do 72 hodin svalový glykogen z 94%, zatímco koně krmeni na bázi nízkého obsahu škrobů (vláknina/tuk) obnovili 63% svalového glykogenu. Z toho vyplývá, že koně na krmné dávce olej/vláknina odstartují do závodu se zásobami energie pod optimální hranicí, pokud tři dny předtím trénovali. Druhá otázka se týká toho, jakou energii kůň přijímá v samotném závodu. Střevo během závodu produkuje těkavé mastné kyseliny z mikrobiálního trávení vlákniny. Vláknina, kterou kůň tráví během závodu, je primárně ta, kterou přijal den předtím. Ovšem svaly získávají energii jak z lokálních zásob glykogenu ve svalových buňkách, tak z tuku uloženého jinde, který je rozložen a přiveden do svalů krevním oběhem stejně jako glykogen ze svalových buněk a glukóza. Hladina glukózy je velmi důležitá, protože je to jediný zdroj energie pro mozek. Když hladina glukózy v krvi klesá, dostaví se únava. Normálně je hladina glukózy v krvi udržována tak, že se v játrech tvoří rozložením glykogenu a je uvolněna do krve. když se rozloží glykogen ve svalových buňkách, také vzniká glukóza, která se dostává do krevního oběhu. Pokud se však zásoby glykogenu pokračujícící zátěží vyčerpají a hladina glukózy klesne, přichází únava a vyčerpání. Současně to má vliv na činnost mozku a nízká hladina glykogenu ve svalech má za následek efekt tzv. maratonské zdi (pocit prudce zvýšené únavy, těžkých nohou, tělo odmítá rychlejší pohyb), kůň zkracuje nebo se snaží změnit chod. Tento efekt velmi dobře znají maratonci. Pokles hladiny glukózy v krvi není jen teorie. Měřili jsme hladinu glukózy v krvi v průběhu závodů. V závodu na 160 km ve středním tempu, za podmínek chladného počasí, 40 % koní dokončilo s hladinou gl. pod 4 mmol/l (normál je 6-7 mmol/l), 25 % koní mělo méně než 3 mmol/l. To znamená, že u 2/3 koní se snížila hladina glukózy natolik, aby to snížilo výkon. U koní vyloučených pro metabolické problémy je běžné, že mají nižší hladinu glukózy. Klíčovým bodem je tedy krevní glukóza, její hladina v krvi je hlavním faktorem únavy. Trávení vlákniny její hladinu neudrží, tu udržují zásoby glykogenu v játrech a ve svalových buňkách. Tyto zásoby se však postupující zátěží vyčerpávají. Hladinu glukózy v krvi však lze doplnit krmením během závodu. Ale nikoliv vlákninou nebo krmivem s nízkým obsahem škrobů. Doplnit hladinu glukózy v krvi vyžaduje dodat pohotový zdroj sacharidů.Jak na to? Lidem se logicky nebude chtít podat koni krmivo se středním nebo vysokým obsahem škrobů, když na to nebyl kůň během přípravy zvyklý. Taková změna by mohla znamenat rizikko koliky, pokud se krmivo dostalo nestrávené do zadních částí střeva a samozřejmě dehydratace a minerální disbalance během vytrvalostní zátěže už tak trávící systém oslabují. Zbývají dvě možnosti: dodat jednoduché sacharidy (monosacharidy), jako je glukóza nebo fruktóza nebo vysoce stravitelné polysacharidy, jako je maltodextrin. Nevýhodou použití glukózy nebo fruktózy je to, že sice rapidně zvýší hladinu cukru v krvi, protože nevyžadují trávící proces a jsou rychle absorbovány, ovšem rychlý růst hladiny glukózy v krvi vyvolá odpověd v podobě návalu inzulínu, který glukózu v krvi zlikviduje, je tedy na místě opatrnost. Melasa například má stejný účinek, protože je to směs sukrózy (chemické spojení glukózy a fruktózy), stejný efekt vyvolá maltodextrin, který se skládá z řetězců glukózových jednotek, nebo med, který obsahuje jak fruktózu a glukózu. Nicméně, existují některé polysacharidy používané u koní jako energetické doplňky, které jsou plně stravitelné před dosažením tlustého střeva, proto nemůže dojít k narušení tlustého střeva, a které zvyšují hladinu glukózy v krvi, ale bez výrazného zvýšení inzulínu. To je důležité, protože nárůst hladiny inzulínu v krvi může snížit využití tuků jako zdroje energie, která je nezbytná pro vytrvalostní zátěž. Závěrem lze konstatovat, že nízké hladiny glykogenu a glukózy v krvi hrají důležitou roli při vzniku únavy ve vytrvalostních výkonech. Koně, kteří jsou krmeni na bázi vysokého obsahu vlákniny a tuku, mnohem déle po tréninku obnovují glykogen ve svalech a v játrech a mohou dříve podlehnout únavě v průběhu soutěže, pokud nedostávají v krmivu žádný zdroj dostupných sacharidů. Jedním ze způsobů, jak tomu zabránit, je dodání zdroje lehce stravitelných sacharidů a to jak po tréninku, tak v průběhu soutěže. Dr. Marlin se problematikou škrobů zabývá i v článku Proč každý, kdo má koně, nenávidí škroby? Podotýká, že:

  • je známo negativum při krmení velkých dávek škrobů najednou
  • škroby se mají krmit až po krmení senem, aby se zpomalil jejich průchod trávícím traktem a předešlo se tomu, že se dostanou nestrávené do zadních částí střev
  • NEJDE O KONCENTRACI, ale o jejich ABOLUTNÍ MNOŽSTVÍ za den - např. oves obsahuje 40% škrobů, když dáme koni 100 g ovsa, dáme mu 40 g škrobu. Když mu dáme 10 kg krmiva s 2,5% obsahem škrobů (seno), dáme mu 250 g škrobu.
  • 90 % glykogenu je ve svalech, 10 % glykogenu je v játrech, 10 % tuku je ve svalech, 90 % tuku jinde v těle
  • GLYKOGEN je hlavním zdrojem energie pro všechny typy zátěže
  • Dr. Pagan prokázal, že koně na KD vláknina/tuk mají ve svalech méně glykogenu
  • trenéři dostihových koní, kteří koně krmili způsobem vláknina/tuk se rychle vrátili k obávaným škrobům

Pozn: Sacharidy = cukry, glycidy, zast. karbohydrátyŠkrob = polysacharid složený z desítek až stovek jednotek cukrůGlykogen = polysacharid složený z glukózy, 1 molekula glykogenu = až 120 000 molekul glukózy