FLORAC – „Evropský Tevis“

05.09.2015 20:16

FLORAC alias Evropský Tevis v  „Persik-landu“ patří do trojice největších vytrvalostních závodů na světě vedle Tevis Cupu nebo australského Tom Quilty Cup. Všechny tyto tři "stošedesátky"  slaví jubileum – letos se jel 60. ročník Tevis Cup, 50. ročník Tom Quilty Cup, a Florac se jel letos po čtyřicáté – a podruhé s českou účastí - Tereza Kopecká dokončila na skvělém 12. místě s 13 letým OMANE DE SAUVETERRE v čase 11:26:03 (14,124 km/h). Z 63 jezdců dokončilo soutěž 23. Zvítězil Clement Marescassier na11letém valachovi SUNNY DU GUIDE, (9:08:34, rychlost 17,664 km/h), který si tak letos připíše druhé vítězství ve tříhvězdové soutěži. S jedinou setinou vteřiny ztráty dojela na druhém místě Virginie Atger s desetiletým  RAS PAYADOR. Ten okusil náročnost Floracu už v roce 2013, kdy skončil na třetím místě a svým původem dává zapravdu přízvisku Persikland zdejšího kraje...

VÝSLEDKY: Floraac.pdf (259131)

 

Historie závodu - od Persika po Florac

Na apríla roku 1969 se v Těrském hřebčíně narodilo klisně Pamiatka hříbě – hřebeček dostal jméno PERSIK. Tou dobou se na jihu Francie v Národním parku Cévennes rozmáhal turistický ruch a divoká krajina Francouzského středohoří byla jako stvořená pro náročné výlety do přírody. Tehdejší šéf parku M. Montjauze si usmyslel podpořit cestovní ruch v těchto krásných místech také jezdeckou turistikou – a za tímto účelem založit ve státním hřebčíně Uzes chov vhodných koní pro delší výlety hornatou krajinou. Chovatelský program vedl Yves Richardier a po počátečních zkušenostech s merénskými koňmi hledal jako zlepšovatele místní plnokrevné arabské hřebce.

4 letý Persik, bělouš 153 cm vysoký, nesplňuje požadavky do chovu v Těrském hřebčíně a v roce 1973 se stěhuje s novým majitelem do Francie – na aukci v Piatigorsku ho zakoupil Jean Cougul, který chová koně v Vigoulet-Auzil, což je vesnice ležící kousek od Toulouse. O rok později se setkává chovatelský program Richardiera s Persikem - Národní park Cévennes hřebce zakoupí za 30 tisíc franků. K dispozici je mu mnoho místních klisen velmi rozdílných kvalit a často bez původu. V této době se však také ve Francii začíná rozmáhat vytrvalostní ježdění a to se ukazuje jako vhodný test pro chovatelský program v Uzes.

V roce 1975 se ve Florac koná první vytrvalostní závod v Evropě, trať má 130 km a na jeho startu je také Persik s jezdcem a rangerem národního parku,  Jean Marie-Fabre. Šestiletý Persik vítězí v čase 6:25 průměrnou rychlostí 20,8 km/h. O rok později svou výkonnost potvrdí dalším vítězstvím na této trati, v jeho sedle je i tentokrát J.M. Fabre. Trať byla o 10 km kratší, ze 30 startujících dokončilo 10, Persik zvítězil při průměrné rychlosti 18,400 km/h.

Dvojí pokoření tratě i soupeřů ve Florac vystřelila Persika do stratosféry zájmu jezdecké a chovatelské vyřejnosti a stává se hvězdou i v chovu. Jeho sláva se táhne dodnes stejně jako je tomu u závodu “Florac” – a “jet Florac” je pro skutečné vytrvalce výzva s téměř magickou přitažlivostí jako je tomu u Tevis Cupu.
Zpočátku  byl Persik využíván k produkci vytrvalostních koní než v roce 1988 přešel do čistokrevné plemenitby. Po světovém šampionátu v roce 2000, kdy dva jeho potomci získali zlato a stříbro, byl titulován jako nejlepší producent vytrvalostních koní na světě.  Jeho syn MELFENIK se stal vicešampionem na světových jezdeckých hrách v Haagu roku 1994 a svou kariéru zakončil v 19 letech třetím místem ve Florac. Persik se dožil 32 let, na věčné pastviny odešel 24. srpna 2011. V té době zanechal po sobě 328 potomků, z toho 152 – tedy 46%  dosahovali výkonnosti v soutěžích od 120 do 160 km nebo 2x 100 km.

Florac je na úrovni 160 kilometrové soutěže od roku 1981 a vítězství slaví  Francouzi až na výjimku jménem Katie Smith v roce 2005. Denis Pesce dokázal vyhrát 8x a v jisté době působil jako šéf italské reprezentace. V roce 2011 se ve \Florac konalo Mistrovství Evropy seniorů ve vytrvalosti. Tehdy se v tvrdé konkurenci umístila na 17. místě v evropském šampionátu a na 23. místě v otevřené soutěži Helena Terberová s angloarabskou klisnou NIKAYA DE PAUTE.

 

Trať

Florac se jezdí jako jeden 160 km dlouhý okruh rozdělený na 6 etap. Krajina je impozantní, ať se díváte odkudkoliv. Drsnou krásu hor zdobí staré vesničky podél řek nebo rozeseté po úbočích či vklíněné do údolí. Základnou, startem a cílem je ve výšce 550 m vesnice Ispagnac sevřená v údolí Tarnu.

  • 1. kolo: Za tmy, ve 4:30 ráno, jezdci startují do prvního kola o délce 33,8 km z Isagnac  přes Florac  do starobylé vesničky Barre ve výšce 1000 m do první veterinární kontroly. První koně se sem dostanou po cca 2 hodinách, kdy už se rozednívá.
  • Druhé kolo má 22,8 km, vyjíždí se vesnicí, kde pokud si otevřete v autě okna, doslova se  můžete dotýkat kamenných zdí domků po obou stranách. Druhé kolo není na stoupání a klesání příliš náročné a klesá do vet-gate v Bécéde.
  • Třetí kolo 26,6 km je proslulé legendárním stoupáním na vrchol Mont Aigoual ve výšce 1565 m a dále se klesá do 1100 m v Camprieu. Je to divoká krajina, kde se hory dotýkají mraků, kde vítr v soutěskách nabírá rychlost a cáry mlhy ochlazují koně. 
  • Čtvrté kolo směřuje do La Citerne v průběhu 25,8 km klesá do 700 m a znovu stoupá do 1000m.
  • V pátém kole (31,4 km/h)koně projíždějí po náhorní planině Cévennés, kde se na vydatné trávě daří chovu dobytka, a končí v la Fichade.
  • Poslední, 19,2 km dlouhé kolo, vede jezdce dolů do Ispagnac ve výšce 500 m.

 

Zdroj:

www.160florac.com

https://fr.wikipedia.org/wiki/Persik

http://www.atrm-systems.fr/

Persik.pdf (555281)

Foto: location-ispagnac.fr